Vybavujeme pokoj pro děti i mládež

12.12.2016

Jak název napovídá, dnešní díl mého blogu bude věnovaný našim nejmenším i starším. Přišel čas, aby rodiče přebudovali pokoj i mým bratrům, protože starší už v pubertě nežere dětské kreslené tapety a ten mladší už se pomalu připravuje do první třídy.

Tohle zasáhlo snad už každého z nás. Jednou za čas přijde doba, kdy je potřeba provést nutnou debordelizaci a zbavit se všech přebytečných krámu a pracholapek. Když jsme se doma definitivně rozhodli, že budeme předělávat bratrům dětské pokoje, máma zavelela hromadný úklid. Všechno nepotřebné a přebytečné muselo pryč.

Neobešlo se to bez hysterických výlevů, hlavně u mladšího brácha a drzých bojovných komentářů od staršího, protože právě prochází fází "co ty mámo vůbec víš...". Bylo to vyčerpávající, ale ve finále jsme vše vyřazené odvezli a byl klid. Za týden už si po těch věcech ani nevzdechnou.Nakonec tohle jsou přesně ty chvíle, kdy je máma ráda, že má kromě mne jen kluky.

Vyřazování oblečení proběhlo naprosto hladce, protože je oběma srdečně jedno, co mají na sobě a na rozdíl od holek nemají se svým oblečením citovou vazbu. To jim možná občas trošku závidím... Já se už dva roky loučím s oblíbeným svetrem a ne a ne se ho vzdát.

Začínáme od začátku

Kompletní rekonstrukce zahrnuje samozřejmě podlahy i malování. Výběr podlahy byl snazší, než jsem čekala. Malej brácha na parádu není, takže nějaký útulný koberec jsme vybrali snadno a ani netoužil po infantilních obrázcích. Máme tedy naději, že koberec nebudeme muset za tři roky zase měnit. Starší je děsně moderní a tak si vydupal plovoucí podlahu. Pod podmínkou, že pečovat o ni si bude sám, máma svolila. Přeci jen už si na zemi opravdu nehraje, tak ať si tam má co chce.

Tapety ke spokojenosti mého tátu nechtěl ani jeden, takže se vymalovalo ve světlých tónech zelené nebo tyrkysové a bylo odbyto. Čím méně barev na zdech a kobercích, tím méně úsilí mě bude stát ladění zbylých částí a nábytku.

Vybavení pokoje

Jak jsme vybírali nábytek, to by mohl být příběh jako o pejskovi a kočičce. Kluci nemají dvakrát velké pokoje, ale v obchodech byli schopni vybírat pohovku o rozloze našeho obývacího pokoje a dětské sedací vaky za nehorázné částky. Začínala jsem mít pocit, že čím méně praktická věc, tím víc po tom touží. Dohadovali se a někdy došlo i na přetahování přímo v obchodě.

U mladšího Adama máma svolila k nákupu dětského sedacího pytle, který nebyl příliš drahý, ale Adam z něj byl tak nadšený, že zbylý nábytek mi odkýval na první dobrou. Menší konflikt nastal při výběru postele, kdy se v něm probudila duše toho mimina a on si usmyslel, že chce postel ve tvaru autíčka. Tady musel zasáhnout táta a vysvětlit mu, že už je přece velký kluk a ne žádné mimino. Po takto vážném rozhovoru usoudil, že už chce dospěláckou postel.

Máma si pro změnu prosadila kvalitní psací stůl a na konec i výběr dětské židle k počítači a učení nechali svorně na jejím vkusu. Sezení u učení je nejdůležitější, a proto jsme do židle investovali, aby si neničil záda, až se tu bude hodiny a hodiny kroutit u násobilky a pravidel pravopisu.

Starší brácha Matěj by chtěl do pokoje ideálně basketbalový koš, bowling, kulečníkový stůl a bar. Držet ho při zemi byl asi nejtěžší úkol. Věci jako nábytek? Komoda na oblečení? Polička? K čemu!? Usoudil, že oblečení by si někam dát přeci jen mohl a vlastně i postel by se hodila. On chtěl mít z pokoje zábavní hernu s posilovnou a máma si představovala důstojný pokoj pro studenta. Ve finále se nám podařilo najít kompromis, kdy vyvýšenou postelí ušetřili spoustu místa a díky masivní konstrukci ji mohli využít i jako takovou hrazdu, když už chtěl tak moc posilovat.

Pracovní stůl s kvalitní židlí brali rodiče jako samozřejmost, i když se Matěj učí zásadně na zemi, na posteli, nebo zavěšený hlavou dolů - prostě všude jinde než u stolu. Jediné, co ho přiměje sedět u stolu, je počítač. Zatím si nevysloužil právo na notebook, takže musí sedět u stolního počítače. Skříň jsme vybrali vestavěnou, využili jsme jeho kreativitu a nechali ho skříně navrhnout a narýsovat samotného. Tím se pro něj celá záležitost stala atraktivnější a měl pocit dostatečné důležitosti.

Rady a tipy

Výběr vhodného vybavení ať už dětského pokoje nebo studentského apartmá není nikdy jednoduchý úkol. Je dobré do jisté míry podpořit individualitu jednotlivého dítěte (samozřejmě pokud to jde a mají každý svůj pokoj) a zároveň si stát za svými názory pokud jde o kvalitu, bezpečnost a hlavně rozumné a rozvážné nákupy. Rodiče se už se hodně krát napálili tím, že se nechali ukecat ke koupi nějaké hlouposti, o kterou od té doby doma zakopávám a jsem jediná, kdo si jí všímá.

Pokud jde o správné sezení, doporučuji nechat si poradit od odborníků, kteří vám poradí, jaká židle je nejvhodnější pro který věk. Důležitou roli při výběru židle hraje samozřejmě věk dítěte, aktivity, ke kterým židli používá a samozřejmě i kolik hodin na ní denně stráví. Židle není levnou záležitostí, takže je dobré myslet i na možnost růstu židle spolu s dítětem. Existují židle, které se dají přizpůsobit rostoucímu dítěti na několik let. Pro studenta už je výběr jednodušší, málo kdy ještě nějak zásadně porostou, ale u těch mladších nemůžete čekat, že mu jedna židle vydrží až do konce střední.

Ohlédnutí za dílem

Když se s rodiči díváme na celkový dojem našich pokojů a kolik nám to dalo práce, jsme upřímně rádi, že to máme za sebou a doufejme, že nadobro. Na jedu stranu je to další aktivita, která nás jako rodinu nějakým způsobem spojuje a poznáváme sami sebe i druhé v různých situacích, ale některé výlevy a záchvaty vzteku bych si klidně ušetřila. Pokoje jsou krásné a spolu se stylovými doplňky dělají pokoje příjemně útulné a věřím, že se v nich budou bratři cítit dobře. Velkou mírou se na tvorbě prvního vlastního bydlení podíleli sami a aspoň už si dokážou představit, že to není žádná sranda.

Přeji všem, kdo se do podobné akce pustí, aby si to užili a na konci měli dobrý pocit z velkého kusu práce, který odvedli.

Zase někdy příště,

Zdraví Adéla!